Ve scénickém šermu má každá rána vypadat nebezpečně, ale žádná nebezpečná být nesmí. K tomu jsou potřeba jasná pravidla. Bojuje se hlavně dlouhým mečem, často oběma rukama na jílci a vždy s tupými čepelemi. Každý směr útoku má svůj kryt: nahoře, ze strany, u nohou. Útočník ránu ovládá. Obránce kryt jasně ukáže, aby ho diváci viděli.
K tomu patří práce nohou, pády, hody a boj ve skupině. Učí se krok za krokem: nejdřív s tréninkovými meči, pak pomalu s kovem, později v plném tempu. Všichni trenéři učí podle stejného bojového standardu. Proto si bojovníci z různých skupin hned rozumějí.









